Témata a motivy Růže pro Algernon

Touha

Charlie touží po vzdělání, chce v životě něčeho dosáhnout, jeho matka touží po zdravém dítěti, vlastně všichni toužíme po tom, co nemáme a často ani nikdy mít nemůžeme.

Rodina s postiženým dítětem

Na veškerou péči je rodina sama. I když existují různá zařízení, nejsou vždy dostupná, vyžadují spoustu peněz a ne vždy je možné tam dítě umístit. A co, když už nejde o postižené dítě, ale o postiženého dospělého? Zejména v minulosti rodiny často tajily i před sousedy, že mají postižené dítě. Stigmatizace. Na rodiny se také často lepí různí šarlatáni, kteří ale jen vybírají peníze za marnou naději. Charlieho matka se odmítá smířit se synovým postižením - nejprve si ho odmítá připustit a vidí vinu v učitelích, pak se upíná k naději v lékaře a nakonec odmítá syna jako takového.

Postižený v zaměstnání

Charlie má pocit užitečnosti, ten je důležitý pro každého. Má v pekárně přátele, není izolovaný. Rozvíjí tam své dovednosti a schopnosti, vyplňuje svůj volný čas. Potřebuje ale dohled a kontrolu. Spolupracovníci ho často jen využívají a okrádají, posmívají se mu. Přesto je v práci šťastný.

Život postiženého

Charlie na exkurzi v léčebně pro duševně choré vidí, jak strašně prázdný je jejich život. To ho děsí. On sám se vždy snažil být v životě aktivní: chodí do školy, pracuje, pomáhá, má touhy a chce se stále učit. Pokud ale člověk nemá takovou vůli nebo k ní není veden, zůstává izolovaný zavřený doma nebo v ústavu, bez sociálních kontaktů a smysluplné náplně života.

Vzdělávání

Za vědou často stojí jen touha po odměně, uznání, penězích či slávě. Charlie to vidí a nemilosrdně to vmete do tváří svých profesorů. Charlie také vidí, že vzdělání je nedokonalé, že to, co kdysi obdivoval, je jen legrační nic ve srovnání s tím, jak široká je věda jako taková. Profesoři neumí jazyky, takže neví, co k jejich oboru vyšlo v jiných zemích, jsou arogantní, neumí si přiznat chybu a spolupracovat. Navíc vzdělání z nás nedělá dobré lidi. Ani na univerzitách nejsou lidé tak vzdělaní, jak se tváří.

Věda a pokrok

Charlie je znechucen neustálými testy a studiemi. Nepovažují ho za člověka, ale za výzkumný objekt, stejně se chovají i k pokusným zvířatům. Když zjistí, že se experiment nepovedl, že operace nefunguje, rozhodl se pokračovat v zápiscích - protože i slepý směr je ve vědě důležitý.

Zneužívání osob s mentálním postižením

(rozbor témat je převzat, upraven a doplněn podle Sparknotes) 

Fiktivní myšlenka umělého zvýšení nebo snížení inteligence umožňuje autorovi představit výmluvný obraz zneužívání osob s mentálním postižením společností. Jak Charlie po operaci získává stále vyšší inteligenci a proměňuje se z člověka s mentálním postižením na génia, uvědomuje si, že lidé vždy své postoje vůči němu založili na pocitech nadřazenosti. Většina lidí Charlieho nejen považovala za intelektuálně slabšího, ale také za méněcenného člověka než oni sami. Zatímco někteří, jako jeho spolupracovníci v pekárně, s ním jednali otevřeně krutě, jiní se snažili být laskaví, ale nakonec stejně nadřazení ve své dobročinnosti. Po operaci sám Charlie získává pohrdavý až neuctivý postoj k lidem s mentálním postižením. Když vidí, jak se hosté v jídelně smějí postiženému číšníkovi, žádá, aby hosté uznali jeho lidskost. Nicméně, když Charlie navštíví ústav Warren State, je zdešen skleslými tvářemi lidí s mentálním postižením, které potkává, a není schopen s nimi soucítit. Uvědomuje si, že byl kdysi jako oni a současně se obává, že se zase může stát stejným. Takže zatímco Keyes odsuzuje způsob, jak se lidé chovají k osobám s mentálním postižením, také projevuje porozumění s tím,  proč k zneužívání dochází. Čtenář vidí očima Charlieho, co vše musí takový člověk snášet.  

Napětí  mezi intelektem a emocemi 

Mentálně zaostalý Charlie je šťastný, lidé kolem něj ho mají rádi, on má spoustu přátel. Jak se jeho IQ zvyšuje, začíná si uvědomovat, jak ho ve skutečnosti lidé kolem uráželi a zneužívali, jak se mu vysmívali. Najednou se cítí být sám, stává se emočně chladným, ironickým. Postupně zjišťuje, že někteří lidé kolem něj jsou emočně chladní - profesor Nemur, který je skvělý vědec, ale zcela bez přátel, a jiní - Fay – jsou naopak zmítáni emocemi, aniž by domýšleli důsledky svých činů. Nakonec najde rovnováhu  mezi intelektem a emocemi, což se projeví v jeho lásce k Alici. Radost a štěstí tak pociťuje jednak při intelektuální práci, jednak při budování svého vztahu s Alicí. 

Minulost, která ovlivňuje přítomnost 

Profesor Nemur trvá na tom, aby si Charlie vzpomínal na svoji minulost. V klíčových okamžicích jeho současného prožívání se Charliemu minulost zjevuje. Charlie ji vnímá jako starého Charlieho, kterého vnímá jako samostatnou bytost, která existuje mimo něj samotného. Starý Charlie ho pozoruje, nový Charlie s ním často promlouvá. Když Charlie touží po sexu s Alicí, vnímá, že ho pozoruje starý Charlie, který panikaří - je to známka toho, že stud, který jeho matka Rose v Charliem vyvolala, když ho varovala před sexem, je stále silný, i když si nepamatuje původ tohoto studu. Charlie nemůže jít vpřed ve svém emočním životě, dokud neporozumí své minulosti a nevyrovná se s traumaty z dětství.  

Pokusný objekt 

Charlie i Algernon jsou pokusné objekty. Charlie to svým profesorům vyčítá, že v něm nevidí svébytnou lidskou bytost, ale jen objekt jejich výzkumu. On i myš jsou zavřeni v laboratoři a musí se podřizovat mnoha testům podle přání vědců. Charlie má pocit, že ho to zbavuje důstojnosti a individuality. Nakonec pomůže Algernon k útěku a i on sám přestane docházet do laboratoře. Pozoruje Algernon jako obraz toho, co potká i jeho samotného. 

Symbol Adama a Evy a jablka ze stromu poznání  

Nejde o téma, ale spíše o jakýsi symbol. Příběh Adama a Evy zmiňuje nejen zdravotní sestra Hilda, ale také Fanny v pekárně. Adam a Eva jedí plod ze stromu poznání, což jim přinese ztrátu nevinnosti a vyhnání z ráje. Stejně jako zakázaný plod pro Adama a Evu, operace Charliemu poskytne intelektuální schopnosti porozumět světu, které mu dříve chyběly. Tato znalost ale u něj podobně jako u Adama a Evy způsobuje ztrátu nevinnosti, nejen ve formě sexuálních zkušeností, ale také ve formě emocionálního chladu a hořkosti. Hilda a Fanny naznačují, že Charlie jako Adam a Eva vzdoruje boží vůli tím, že se stává inteligentnějším. Charlieho objev, že uměle vyvolaná inteligence nemůže trvat, naznačuje, že Bůh nebo příroda nemají rády zásahy a změny do toho, co vytvořily. Nicméně autor nechává na čtenáři, aby posoudil, zda si Charlie zaslouží trest ve formě intelektuální regrese.  

Symbol okna 

Autor pracuje se symbolem okna. Charlie obvykle pozoruje děti nebo dění doma skrze okno. To jej dělí od inteligentnějších vrstevníků, okno jej dělí od poznání, od porozumění. Později má Charlie pocit, že starý Charlie ho pozoruje skrz okno.  

Změny v gramatice, pravopisu a interpunkci - hlavní motiv knihy 

Počáteční skoky vpřed v intelektuálních schopnostech Charlieho jsou předávány zejména způsobem, jak píše. Keyes signalizuje změnu intelektuálního stavu Charlieho pomocí úrovně přesnosti nebo nepřesnosti gramatiky, pravopisu a interpunkce v jednotlivých zprávách. První věta románu je plná chyb: Doktor Štraus mi řikal, ať oteťka zapysuju šechno co myslim a co si pamatuju a kašdou vjec co se mi stane. Později je Charlie schopen náročných souvětí. A na závěr autor předává ztrátu Charlieho inteligence s postupným rozpadem jeho gramatiky, pravopisu a interpunkce.  

Vzpomínky - motiv 

Od deváté zprávy je Charlie přeplněn vzpomínkami na události ze svého mládí. Tyto vzpomínky jsou vyvolány zážitky v přítomnosti, například když je Charlie osloven těhotnou ženou, vzpomene si na těhotenství své matky se sestrou. Nové vzpomínky vrhají nové světlo na Charlieho neurozy a úzkosti, protože jsou příběhy z minulosti přímo vloženy do děje v současnosti, prolínají se a vzájemně se ovlivňují.  

Motiv vědecké metody 

Charlie si postupně osvojuje postupy vědeckého zkoumání, dokonce předstihne i oba vědce, kteří se mu věnují. Kontrolou jejich vědeckého postupu nalezne chybu, která značí, že se experiment trvale nezdařil. Vědecky ale přistupuje i ke svému životu. Když si uvědomí, že pocit studu, který má hluboce zakořeněný, mu znemožnuje sex s Alicí, přistoupí k problému vědecky: předstírá, že Alice je Fay, ke které nemá emoční vazbu. Ovšem ani tehdy neuspěje, uvědomí si totiž, že Alice by se tím stala jen pokusným objektem, což je dehumanizující role. Na závěr se rozhoduje, co se svým životem, a rozhodne se zapisovat své zprávy až do konce svých sil, protože je to jediný způsob, jak prospět vědě a tím i ostatním lidem.